en-Rouška a nejmenší děti
Autor článku: Veronika Maierová, průvodce ve školce Mateřinka
Milí rodiče menších dětí,
už nějaký čas od povinnosti nosit roušku uplynul. Jak přijali roušku vaše nejmenší ratolesti? U nás to byla před nedávnem u nejmladšího syna veliká výzva. A jak jsme to nakonec zvládli?
ROUŠKA A NAŠI NEJMENŠÍ
Třeba se Vás tento problém netýká a Vaše děti si roušku nasadí a neprotestují. Nebo možná týká, jako se týkal i mě a mého nejmladšího 2,5letého syna, a potom by Vám třeba tento článek mohl pomoci a nabídnout návod jak na to. Neříkám, že je to univerzální, ale - proč to nezkusit 😊.
Děti mám tři. Skoro osmiletý syn a 5,5letá dcerka jsou už větší a rozumní, ti si roušku nasadili a pochopili význam i povinnost proč se nosí. Jak to ale udělat s těmi nejmladšími? Nebo s dětmi, které jsou třeba autistické? Nemají rády takové nové věci, a navíc ne úplně příjemné.
Platí, že aktuálně se rouška povinně nosí při pohybu venku. Já se za současných okolností snažím s dětmi být opravdu co nejčastěji doma, ale během týdne jsme dvakrát ven vyrazili, na chvíli. Jednou do lesa a jednou do parku. Park je ve městě a člověk nějaké lidi, narozdíl od lesa, potká. Rouška je nejen z nařízení státu, ale i z hlediska nákazy, opravdu nezbytná.
JAK TO U NÁS PROBÍHALO A SKAMARÁDIL SE NÁŠ NEJMLADŠÍ SYN S ROUŠKOU?
Náš nejmladší syn moc rád jezdí na odrážedle. Když ještě nebyla povinná karanténa tak si tuto aktivitu velmi oblíbil a moc užíval. Doma trénink nošení roušky vůbec nechtěl zkoušet, nechtěl ji ani vidět, ačkoli je hezká, barevná s dětským motivem. Moc plakal, sundával si ji. Nosili jsme ji před ním i my, i sourozenci, ale opravdu bez efektu - nasadit si ji nechtěl a pokud jsme mu ji nasadili, hned si ji s pláčem sundával.
Napadlo mě tedy, že ho zkusím nalákat ven - na projížďku na odrážedle s metou houpačky v parku. Když jsem se ho zeptala, zda se chce projet venku a jít na houpačku, samozřejmě nadšeně souhlasil, chtěl jít hned, ani nebyl oblečený na ven a už utíkal ke dveřím 😊... Jenže mělo to háček.
"Radovánku, půjdeme ven, na odrážedlo a houpačku, ale je potřeba mít roušku, bez roušky ven nemůžeme." Nasadili jsme si ji doma pro tu chvíli všichni, aby viděl, že je jediný, kdo ji nemá.
Asi deset minut trvalo, že se zlobil, vztekal a opakoval, že ven jít chce, na odrážedlo též, ale rozhodně bez roušky. Byli jsme neoblomní. On také, je v období vzdoru, a navíc velmi paličatý. Není to dítě, které utáhnete na vařenou nudli. Ví, co chce a snaží se si to maximálně prosadit. Je to opravdu dokonalý trénink rodičovské důslednosti. Chvíli šlo o dohadování, kdo s koho. On nechtěl ustoupit a my také ne. Důležité bylo ale pozitivní motivování.
"Radovánku, ale ty se přece chceš projet, pohoupat, podívej, bráška a sestřička mají také roušku, to zvládneme, bude to pěkné, projedeme se."
Chvíli vnitřně bojoval s tím, že se musí podvolit něčemu, co je mu moc nepříjemné, šlo na něm vidět, jak emoce v něm intenzivně pracují... Ale po chvilce si ji s pláčem nechal nasadit. Nebránil se, jen potřeboval chvilku, aby se srovnal s tím, že to chtěl jinak. Nezakázala jsem mu plakat, neříkala jsem mu, že dělá zbytečné scény a aby byl zticha apod. Plakal, ale roušku si nechal. Chvíli jsme doma pobyli, stále jsme se snažili ho motivovat, říkat mu hezké věci.
"Vidíš, skvěle jsi to zvládnul, a navíc ti moc sluší, to bude prima se projet a pohoupat."
Pak se zcela uklidnil, smířil s rouškou na tváři, začal mluvit o jízdě na odrážedle a mohli jsme tedy jít ven. Venku už si roušku nesundával, ani neplakal, celou dobu si ji nechal na obličeji, občas jsem mu ji narovnala, když se trochu pohnula, ale POZITIVNÍ MOTIVACE ZAFUNGOVALA a syn si projížďku a pohoupání mohl užít.
Každý rodič ví nejlépe, co na jeho dítě funguje nejlépe. Co má nejradši, čím je třeba dobré ho motivovat. Základ je nevyhrožovat, nestrašit (Bez roušky onemocníš a budeš mít bacily apod.), myslím, že ty nejmenší děti by vysvětlení současné reality stejně moc nepochopily, ale spíše dětem ukázat, že teď to takto je, roušku má celá rodina a platí to i pro tebe. Vím, není to příjemné, ale musí to být. Starším dětem se to dá vysvětlit šíře, mladším tak zcela ne. Ovšem i toto je objektivní a opravdu každá maminka i táta nejlépe ví co na jejich děti funguje nejvíc.
U nás stále platí, že budeme co nejvíce doma. Nyní už však vím, že kdyby nastala situace, že musíme jít ven, na veřejnost, že téma roušky a nasazení máme už uzavřené.
Moc držím pěsti všem rodičům i dětem, aby našli tu správnou cestu a fígl, jak se s dětmi domluvit. Nejste v tom sami.
Budu velmi ráda, když se ostatními rodiči taky podělíte: jak se vaši nejmenší s rouškou skamarádili?
#spolecnetozvladneme
S láskou
Veronika